Facebook, Twitter, Yammer, Skype, ICQ, MS Lync, Google+, LinkedIn… jsem ze všeho hin

Publikováno | Autor:
1

Kdysi jsem jako studentka sociologie psala na škole práci o tom, jak se svět díky technologiím zrychluje. Jak ovládáme a zároveň jak nás ovládají technologie, jak je těžké do toho vlaku nenastoupit a snad ještě těžší z něj vyskočit, když už nám z toho jde hlava kolem. No jo, jenže to bylo před 10 lety, pro mne obrovský kus života, ve vývoji lidstva titěrná tečička na časové ose. Pamatuji si, jak jsem si jako první ve druhém ročníku pořídila mobilní telefon. Byl malý, fialový a vypadal jako hračka. Někteří spolužáci, takoví ti spořádaní vyznavači francouzské sociologie (není podstatné, o čem to je), se díky tomu na mne dívali skrz prsty – tenkrát jsem pracovala v odporně komerčním rádiu a ještě si vzala pozérský mobilní telefon! No jo, jenže já věděla, že za rok ho budou mít všichni. A dnes je to ještě mnohem komplikovanější…

Celý příspěvek →

Stárnutí handicapem těla, mládí handicapem duše?

Publikováno | Autor:
1

Tak ne, že bych si připadala zas tak stará, je mi 36, ale pravdou je, že když mě někdo osloví „slečno“, dělá mi to dobře. „Mladá paní“ už mě tak netěší, ale za pár let za to budu vděčná.

Dnes jsem si po dlouhé době vyrazila do nákupního centra. Předsevzetí, že si nějaký ten hadřík nakoupím až potom, co shodím 10 poporodních kil, jsem splnila jen napůl. Protože jsem vyznavačkou vyvážené stravy (tabulka čokolády v každé ruce), jde to velmi pomalu. Ale vy víte, dámy, že slastný pocit u pokladny v obchodě s oblečením potřebuje občas každá z nás. Já si dnes ve slevě pořídila světlý kabátek. Taky tak milujete opakované prohlížení cenovky, na které je původní cena přelepena na tu několikrát nižší? Ach! Ovšem bylo tu něco, co mě v téměř všech kšeftech znervózňovalo… Celý příspěvek →

Labil nebo srabil?

Publikováno | Autor:
2

Tak Vánoce mám zdárně za sebou a v posledních hodinách tohoto roku vzhlížím k novým zítřkům. Nemám ráda Silvestr, protože nemám ráda davy, davové radovánky a 1. ledna mám zpravidla depku. Letos se těchto pocitů nebojím, protože v rámci novoročního předsevzetí začínám některé věci poctivě ignorovat a filtrovat věci nepodstatné od podstatných. K tomu potřebujete pár facek – nikoliv těch manuálních, ty by byly fajn, ale takové ty materiálně-společenské políčky, se kterými nepočítáte a které vám otráví jinak poklidný životní rytmus.
Celý příspěvek →

Umíme odpouštět svým rodičům?

Publikováno | Autor:
1

Kdybych měla plasticky popsat osobnost svého otce, nestačila by mi paměť mého notebooku. Nevím, kde začít. Když jsme s bratrem byly ještě děti, moc s námi nebyl. Tedy ze začátku ano, ale pak se to začalo pomalu, ale jistě hroutit. Pochází ze země antické mytologie – Řecka, je duší filozof a nemá ani nikdy neměl vlohy pro rodinné smýšlení. Moje maminka je praktická lékařka a s divadelním snílkem se seznámila na studiích v Praze. Ona modrooká kráska s dlouhými kudrnatými blond vlasy, on tmavý urostlý charismatický jižan a la Al Kaida.
Celý příspěvek →

Hromosvodem proti své vůli

Publikováno | Autor:
Odpovědět

Moje stará rodinná známá mi kdysi řekla, že porod dítěte je „nejvyšší tvůrčí akt“. A protože mám pocit, že jsem v poslední dekádě svého života nic kloudného nevytvořila, jsem ráda, že se mi podařilo před měsícem přivést na svět synka. Je samozřejmě krásný a je to mazel. Po dvou týdnech jsem přijala pozvání strávit týden u mé maminky na Vysočině i s dětmi. „Přijeď, vezmu si volno, pomůžu ti, odpočineš si!“ Fajn, říkala jsem si a viděla se, jak se budu vyvalovat na zahradě… Jenže to by nebyla moje maminka, abych po pěti dnech vzájemného soužití byla ze všeho a ze všech okolo na nerv a chtěla, aby mi všichni dali pokoj.
Celý příspěvek →